Hned první den ve Francii už byl velice nabitý. Ráno jsme navštívili městečko
Vitré s typickými, hrázděnými domy. Zde jsme se také byli podívat na nádraží,
kam čas od času přijede i francouzký rychlostní vlak TGV. Poté jsme odjeli do
Rennes, město často nazývané jako "brána do Bretaně". Prohlíželi jsme si tady
Parlament Bretaně. Před vstupem jsme museli projít detektorem kovu, aby nikdo
z nás nemohl dovnitř vnést zbraň, či něco jinak nebezpečného. Po delším rozchodu
a delším čekání na autobus jsme se poté vypravili na místo našeho dnešního a
zítřejšího ubytování - v Rennes-Cesson.
Bydleli jsme v hotelu Premiere Classe. To jsou takové ty hotely, přezdívané
"jen na jednu noc". Ve Francii můžete najít i jiné značky, např. Formule 1, Campanile,
Kyriad, Mercury atd. Nějak extra obrovské vybavení zde nenajdete, postele,
koupelna, televize a další drobné doplňky vám na kratší pobyt rozhodně vystačí.
Mně zde akorát malinko vadil menší prostor.
Ráno, po snídani, která byla už v 7.00 jsme počali další část naší cesty. Cílem bylo
tentokráte megalitické naleziště v Carnacu, kde jsme v Locmariagueru pěší prohlídkou
shlédli s paní průvodkyní ( v anglickém jazyce ) menhiry a dolmeny. Odpoledne
jsme stanuli na poloostrově Quiberon, kde otužilci ( třeba jako já :-)) vlezli i do
"teplého moříčka", kde jste se mohli doslova ohřát v příjemných 13 stupních C..
S megality jsme se nadále nerozloučili, v Edvernu na nás čekali "jen" ty největší.
Večer jsme se znovu navrátili do hotelu Premiere Classe v Cessonu.
Třetí den se mi osobně nejvíce ze všech líbil. Se zavazadly jsme po chutné, francouzké
snídani odjížděli do oblast Cote d´Armor. Z teplého autobusu jsme vystoupili rovnou
na studenou zem mysu Fréhel. Počasí tady bylo tak pro dobrodruhy. Foukal zde vítr
a také kapaly kapky. Do autobusu jsme se vrátili celý mokří...
Další zastávkou byla pevnost Fort la Latte, kde také pro změnu foukal příjemný větřík.
Rozhled byl ale úžasný. Z celého programu jsem se těšil na akvárium v korzárském
městě Saint Malo. A opravdu mě příjemně překvapilo. Mezi oceánskými živočichy,
jako např. žralok, medůzy, platýsi, jsem si mohl i šáhnout na pravého rejnoka.
Sice malého, ale přece. Po prohlídce jsme už čekali před cedulí "NAUTIBUS".
Ve zkratce: čtyři lidi nasedli do kabinky, která nejela ve vzduchu, ale plula ve vodě.
Mohli jste zde vidět nejrůznější a nejrozmanitější ryby. Nakonec mě ale francouzi
trochu vytočili. Na malé obrazovce se v AJ napsalo, že v kabině dochází kyslík,
klesá tlak a musíme rychle vylézt ven. To mě opravdu vylekalo. Ale ukázalo se,
že je to "jen" zpráva o ukončení projíždky.
A hned jedeme do Saint Mala. Krásného přístavního korzárského města, kde
jsme se mohli projít po městských hradbách, ale dát si i rozchod.
To nejlepší ale teprve přišlo. Chvíli před přílivem jsme ještě "nakoukli" do Mont
Saint Michele. Největší klášter, který jsem kdy viděl. Ale protože už se čas plnil,
příliv blížil, radši už odjížděli do hotelu Premiere Classe, teď ale do Dreuxu, města
blízko Paříže, ale od našeho místa vzdáleného 2,5 hodiny.
Na poslední den cesty se snad těšil opravdu každý. Po snídani jsme se vypravili do
zahrad ve Versailles, kde jsme se také chvilinku porozhlédli. Ale pak už rovnou
do Paříže. Navštívili jsme několik zajímavých památek - katedrálu Notre-Dame,
Palaise de la docouverte ( palác objevů ),vítězný oblouk, ale hlavně Eiffelovu věž -
Tour Eiffel. Tam jsme se dostali až večer, když už celá Paříž svítila lampami, auty
a různými světýlky. Vyjeli jsme výtahem až do druhého patra, do posledního, třetího
patra se jelo dalším. Na ten jsme čekali asi 45 minut. Pod "eiffelovkou" byli různí
"prodejci" suvenýrů, nakoupili jste zde až 5x levněji než v kamených obchodech.
Ale pak už jsme se rozloučili nejenom s Paříží, ale i celou Francii. Asi patnáct hodin
jsme jeli přes francii, Německo, až do naší rodné vlasti.
Tato cesta se mi velice líbila. Navštívili jsme maximum památek. Byla už to moje
druhá, ale nezklamala mě.
Marek Cvach
Marek Cvach